Únos

Probudila se. Do pokoje procházely paprsky světla skrz mezeru mezi těžkými tmavými závěsy na oknech,sahajících až na podlahu. Bolela ji hlava a ani netušila kde je. V tomhle pokoji nikdy nebyla. A ze včerejška si pamatovala jenom to,jak jí kamarádka na mejdanu přinesla tequilu... Pak to, jak tančila pořád s jedním klukem. Byl to sympaťák... Ale dál.... Co bylo dál??? Chtěla si promnout oči ale zjistila,že ruce má spoutané. Podívala se na ně...Byla připoutaná pouty s růžovou kožešinkou k čelu postele.
„Doprdele!,“ zaklela.
Začala se vrtět,snažila se dostat z nich pryč, utéct. Nechtěla tam být, byla tam proti své vůli! Jenže pouta nepovolila. Pořád ji držela spoutanou na té posteli, v tom hrozném ponurém pokoji. „Pomoooooooc!!!!,“ začala křičet a doufala, že někdo ji uslyší a pomůže jí... Stále nepolevovala ve snaze vysvobodit se z pout.
„Pomooooooooooc!!!“
Ruce ji už pomalu bolely z toho,jak se jí pouta zarývala do zápěstí, ale ani to ji nedonutilo k tomu, aby polevila.
„Sakra pomůže mi někdo?!?!,“ vykřikla.
A sama slyšela se svém hlase skoro až brekot. Nechce tam být! Ať už dojde někdo, kdo jí to sundá!!! Byla naštvaná, ale nemohla nic dělat. Jenom čekat, až si jí někdo všimne.
Aspoň že nebyla úplně nahá, měla na sobě tu novou úžasnou soupravu krajkového prádla, kterou si pořídila předevčírem. Hrozně se jí líbila. Věděla, že stojí docela dost, ale jednou za čas si snad takovou radost dopřát může,ne?!
Polevila v boji s pouty a začala zjišťovat, jestli je celá a v pořádku. Koukla na své plné trojky, trůnící si v té úžasné podprsence. Na svá prsa byla pyšná, takovým plným výstřihem se nemohly chlubit všechny holky. Nadzvedla hlavu, aby se podívala dál. Na břiše uviděla rudé čáry. Asi od zarytých nehtů. Snad se to zahojí rychle, pomyslela si. Stehna měla taky trochu zarudlá. Na tohle zvyklá nebyla. Žádné šrámy na jejím dokonalém mladém těle... To si ten hajzl vypije! Ale při pokusu podívat se na lýtka selhala. Nohy měla lehce přivázané šátky ke kování postele. Lehce tak, že si ani nevšimla že je má svázané, ale dostatečně pevně na to, aby se sama nevysvobodila. Už ani nekřičela. Tušila, že to nemá cenu. Prostě musí počkat. A doufat že se dočká.
Po chvíli uslyšela kroky za dveřmi.
„Pomooooooc!!!“
Kroky se blížily pomalu ke dveřím, nakonec se dveře pomalu otevřely... Neviděla ani,jeho obličej, viděla jen siluetu. Za dveřmi bylo asi hodně oken, protože za ním svítilo vesele slunce. Jenže jí vesele zrovna nebylo!
„Pomoc!! Pomozte mi přece!!!“
Snažila se, aby její hlas zněl naštvaně. Nechtěla teď vypadat jako malá ubrečená holka. Teď musela vypadat statečně.
„Á, panenka se nám probudila...“
Jeho hlas byl hluboký a smetanový, ideální hlas na dabing.
„Pomozte mi!!!“
Zavřel dveře a pomalu šel k posteli, k jejímu vězení.
„Pomozte mi...,“ řekla tichounce a čekala... Nevěděla, jestli bude tento člověk její záchranou nebo zkázou...
„Včera jsi byla skvělá,“ řekl klidným hlasem a pohladil ji lehce po tváři.
„Mám rád takový panenky, jako jsi ty... První dělají hrozně okolky a pak jsou v posteli jako kdyby rok neměly chlapa...“
Že by to byl ten kluk, se kterým tancovala? Ne,ten byl mladší... Určitě byl mladší, tohle není on. „Miluju takový panenky...,“ zašeptal a začal jí zlehka líbat v oušku.
„Pusť mě!!! Nech toho a pusť mě!!!,“ začala křičet a vzpouzet se.
„Miluju takovýhle panenky... Jakmile vystřízliví, chovají se jako by to nechtěly...“
Tiše se zasmál a rukou jí přejel po stehně.
„Máš krásný tělo.....,“ řekl a rukou jí přejížděl po stehně.
„Ty to víš....víš že jsi krásná..Víš že po tobě ostatní šílí...Tobě to dělá dobře... Líbí se ti ten pocit, že jsi krásná... Líbí se ti obdivné pohledy ostatních... Víš že někteří o tobě i sní...“
Byla potichu a jen poslouchala... Tušila, že tenhle ji nepustí pryč... Dal jí ruku na koleno a pomalu přejel na vniřní stranu stehna a hladil ji konečky prstů... Jeho ruka jela stále výš... Nemohla říct, že by se jí to nelíbilo, ale mnohem lepší by bylo, kdyby měla ruce volné...
Jo, volné ruce, aby mu dala facku a kopla ho do rozkroku!!! Ale nemohla dělat nic...
Jeho ruka se dostala až k jejím krajkovým kalhotkám...
„Ne, nech mě, pusť mě!!! Budu křičet,nech mě!!!“
Usmál se...
„Ne,nebudeš křičet... Ty víš, že by tě stejně nikdo neslyšel... Mohla bys křičet jak bys chtěla, a stejně by nikdo nedošel... Nikdo kdo by ti pomohl...“
Jeho hlas zněl klidně. Tak klidně, až ji to znervózňovalo. Jak on může být tak klidný, když ji tam týrá? Drží ji tam proti její vůli!
„Nebo chceš roubík? Líbí se ti to s roubíkem?“
Jeho hlas zněl vzrušeně. Vzrušeně, ale pořád stejně klidně. Nesnášela jeho hlas! Proč je klidný??? Jak může být vůbec klidný?!?!
„Ne, nelíbí se mi to s roubíkem, pusť mě!!!“
Zase se usmál. Jeho ruka se zase dala do pohybu... Kupodivu ne pod její kalhotky, ale hladil jí bříško... Lehce, jen špičkami prstů. Líbilo se jí to, to nemohla popřít... Přesto se ale vzpouzela... Natáhl se na posteli na volné místo vedle ní. Koukal na ni.
„Pusť mě!!!“
„Ještě ne, panenko, ještě ne...“
Chvilku bylo ticho. Nevěděla, co si o tom má myslet. Proč je naráz potichu?
Zkoumala jeho obličej. Vypadal, že je mu něco přes třicet, tipovala by ho tak na třicet šest. Nevypadal staře. Dokonce by ho označila i za sympatického, kdyby ji tedy nedržel na tomhle místě!
Proč je zticha??? Celou dobu má plnou pusu keců a naráz je zticha?
„Ty si nepamatuješ moc včerejšek, co?,“ zeptal se jí.
Touhle otázkou ji zaskočil. Nečekala takovou otázku. A ani netušila, co mu odpovědět.
„Ne, nepamatuju si to...“
Rozhodla se pro pravdu. Třeba jí řekne, co se stalo... Proč je tady... Možná není tak špatný...
„Chceš říct, co se stalo? Asi ani nevíš, jak ses sem dostala, co?“
Otázky tohoto typu opravdu nečekala.
„No...eh....,“ odpověděla rozpačitě.
Trapná situace. Ještě aby jí tady nějakej chlap líčil, co dělala. To toho vypila tolik, že si včerejšek nepamatuje??
Zase chvilka ticha.
„Pila jsi... Docela dost... To si pamatuješ?“
Zakývala nesouhlasně hlavou. Asi jí dal někdo něco do pití, toto jinak není možné... Nikdy se jí nestalo, že by nevěděla co se stalo minulý den, ani když pila. Vždycky si všechno pamatovala.
„Pamatuješ si, jak jsi tancovala na parketu?“
„Jo, to si pamatuju... Myslím s nějakým klukem,ne?“
Zněla rozpačitě, toho si byla vědomá. Ale třeba jí řekne, jak se sem dostala...
„Jo, s klukem...“
„Je mi zima, mohl bys mě něčím přikrýt?“
Za optání nic nedá, a navíc nevypadal nějak nebezpečně, skoro jako by si chtěl už jenom povídat...
„Počkej, donesu přikrývku,“ řekl, vstal z postele a odešel z pokoje.
Proč mu vůbec říkala o deku? Chce přece pryč! Mohl ji aspoň odvázat! Ale ani ji nenapadlo mu říct, aby ji odvázal. To by určitě neudělal... Kdyby to chtěl udělat, odvázal by ji už dávno.
Po chvilce se vrátila v ruce nesl deku. Nevypadala nově, ale teplo v ní snad bude... Rozdělal deku a zakryl ji. Pečlivě, aby jí zima už nebyla. Natáhl se zase na své místo a chvíli byl zticha. Asi přemýšlel, kde skončil.
„Když už to vypadalo, že se na parketu začneš svlíkat, tak tě ten kluk vzal a odtáhl tě k baru.“
To mi říká jenom tak? Skoro jako moje nejlepší kamarádka! V duchu se zasmála. Dneska asi poprvé...
Pokračoval.
„Asi mu na tobě záleželo, každej jinej kluk by tě tam nechal a jenom koukal, jak se svlíkáš... Nebyl to tvůj přítel?“
Překvapoval ji čím dál tím víc. Vlastně ani nevěděla, jestli ji překvapuje to, že jí to říká nebo to, co říká...
„Ne, nemám přítele.“
„Možná kamarád...“
Chvilka ticha...Asi přemýšlel, kdo to tedy byl.
„U baru jste popíjeli, potom to vypadalo na nějakou hádku.... Nakonec si vzal bundu a odešel...“
Zase ticho! Ať vypráví, chce se to už konečně dozvědět!
„Viděl jsem tě, jak tam sedíš samotná... Vypadala jsi jako snadná kořist...“
A to mi říká jen tak??? Že jsem vypadala v podstatě jako děvka? Jaká snadná kořist?!
„Pozval jsem tě na panáka... Přijala jsi. Chvilku jsme si povídali... Říkala jsi, že jsi nadržená, jestli nevím o nějakým místečku, kam bychom mohli jít...“
Cože??? Tak teď kecá, určitě kecá, tohle by nikdy neřekla!!! Určitě si vymýšlí, nakecává jí tu jakýsi báchorky!
„Tak jsem tě dovedl sem... Mimochodem, můj byt... Ložnice.“
Zasmál se, až mu byly vidět zuby. Úsměv má pěkný, to se mu musí nechat, napadlo ji tak.
„A pak...?,“ zkusila se optat se strachem. Netušila nic, vůbec nic...
Poznal v jejích očích strach... Strach z toho, že neví co jí řekne... Viděl jí na očích obavy... Možná to ani nechtěla slyšet, ale zeptala se... Na otázku se má odpovědět...
„Zkus hádat...,“ řekl a mrkl na ni.
Chvilka ticha.
„Prožili jsme vášnivou noc... Ani to si nepamatuješ?“
Zasmál se, srdečně. Asi mu to přišlo k smíchu.
„Ne,nepamatuju!!! A pusť mě!!!,“ odvětila mu naštvaně.
„Ptal jsem se tě, jak to chceš... Říkalas že je ti to úplně jedno, že potřebuješ sex..“
To že jsem fakt řekla??? Hnusím se sama sobě!
„A....a proč jsem přivázaná?!“
„Chtělas... Ptal jsem se tě, jestli tě mám svázat... Jestli tě můžu svázat... Říkala jsi, že jsi to nikdy nezkoušela, ale že tě ta představa už douho láká... Že to chceš zkusit...“
Byla z toho v šoku... Nic takového nečekala.. Nevěděla jak se má zachovat...
Pohladil ji...po vlasech, pak rukou sjel k obličeji... Hladil ji po obličeji, po tváři... Pak se k ní sklonil a políbil ji.Byla tak v šoku, že jeho polibek opětovala.. Líbal fakt dobře... Jemně, něžně... Rukou jí sjel přes prsa až na bříško... Chvilku jí ho hladil a pak rukou zajel zase výš a masíroval jí prsa přes podprsenku.... Zatímco ona se nemohla nabažit jeho polibků...něžných a krásných... Nemyslela na nic, jenom na jeho rty. Po chvíli se s polibky přesunul níž, k jejím prsům. Líbal ji a po chvíli ji sundal podprsenku. Trochu se zastyděla... Cizí chlap a okukuje tu její prsa... Ale stud zmizel v okamžiku, kdy si začal jazykem hrát s jejíma bradavkama... Tak krásně jí prsa ještě nikdy nikdo nelíbal... Nemohla ani přemýšlet,jak moc ji to vzrušovalo... Přiváděl jí tím k šílenství....
Potom se ale přesunul k jejímu bříšku.... Byla tak vzrušená z líbání, z toho jak jí líbal prsa... Myslela si, že ji už nemůže vyrajcovat víc... Přesunul se s polibky ještě níž, na bříško. Líbal jí bříško, snad ještě krásněji,než prsa... Slastí by křičela... Přitom nikdy nezažila pocit takového vzrušení jenom z předehry, to až teď... Líbal ji na bříšku a přiváděl ji tím k varu... Zatímco ji líbal na bříšku, rukou sjel k jejím kalhotkám a přes kalhotky jí hladil poštěváček. On mě chce snad zabít, pomyslela si, a užívala si těch nádherných pocitů... Potom na jí přestal líbat bříško, narovnal se a sundal jí vlhké kalhotky. A začal si hrát jazykem s jejím poštěváčkem... Lehce jí okolo něj kroužil jazykem, občas přejel přes něj... Vzdychla hlasitěji, než dosud. Jen se na ni podíval, pousmál se a pokračoval dál. Rukou ji stále hladil na bříšku a přitom ji tam líbal... Pak jí začal poštěváček stá. Znova se napnula, viděl, jak je vzrušená... Strčil jí prst dovnitř a začal s ním přirážet... Cítil jak byla uvnitř vlhká... Sice se uměl ovládat, ale tohle ho vyrajcovalo. Pořád ji lízal, občas jí poštěváček sál... Poznal na ní, že tohle se jí líbí...
Smrtelná kombinace,když přiráží prstíkem a u toho líže, pomyslela si a zavřela oči. Trhla za řetězy, kterými byla stále připoutaná... Tohle se prostě nedalo vydržet jen tak. Vzpínala se čím dál častěji, tahala za řetězy... Slastí se kroutila, jak jen to svázání dovolilo... Kdyby nebyla připoutaná, určitě by se držela za okraj postele a mačkala ho, přímo drtila... Začalo jí škubat v noze... Vždycky jí škubalo v noze, hlavně v té pravé, když se blížilo vyvrcholení... Nechápala proč má tyhle tiky v noze, ale nedalo se s nimi nic dělat. Maximálně se nenechat vzrušovat, ale to v tuhle chvilku nešlo. I kdyby se jí to nelíbilo, nemohla s tím nic dělat, jenom si to nechat líbit.
Nešlo to vydržet, bylo to nevyhnutelné... ucítila křeč v noze která nepolevovala, horko uvnitř kundy, polevení všech zbystřených smyslů a to,že s ní na okamžik nic nedělalo jeho úžasné lízání. Udělala se.
Pousmál se a políbil ji na čelo.
„Dobrý?“ zeptal se.
Nezmohla se na odpověď, jenom vzdechla, oddechla si... Byl úžasnej, na tenhle orálek nikdy nezapomene.
Stoupl si vedle postele a začal si sundávat kalhoty. I přes ně ale viděla, jak moc je vzrušený. Sundal si i trenky a jí se naskytl pohled na jeho přirození v pozoru. Usmála se. Lízání bylo sice hrozně fajn, ale chtěla ho tam cítit, chtěla aby jí ho tam už zasunul, chtěla cítit jeho přirážení, jeho pohyby...
Nohy měla roztažené stále od lízání, ani je nedala k sobě. Položil se nad ní a přichystal si ho na okraj její dírky. Natáhl se k jejímu obličeji a začal ji líbat. V tom jí ho tam vrazil, vší silou. Zasténala, prohnula se a zatáhla silně za ruce. Pouta stejně nepovolila, ale o to jí ani nešlo. Bylo to silnější než ona... Věděla, že po orgasmu vnímá líp... Přirážel rychle, ona jen vzdychala a držela se řetízku na poutech.Vzpínala se a skoro křičela blahem. Takhle ji snad ještě nikdy nikdo neudělal. Viděla mu na obličeji, že jeho to taky vzrušuje. Milovala koukat na ty mužské obličeje, křivící se v té rozkoši.
„Kouříš, i když jsi střízlivá?“ zeptal se.
„Eh...mno......Jo...“ odvětila mu... I když si tím ani moc jistá nebyla... Pořád věděla, že je spoutaná a jakýkoliv odpor by se jí mohl krutě nevyplatit...
Vyndal ho a za chvíli už cítila chuť svojí šťávičky v puse, smíchanou s jeho pachutí. Pachutí mužů, celého jejich zvráceného pokolení.
Ani se při kouření nějak nesnažila, jenom poslušně snášela zarážení jeho ptáka do své pusy. Přirážel...chvílema dost hluboko, jenom se snažila to vydržet a nepozvracet se, takhle hluboko nebyla zvyklá kouřit. Po tváři jí steklo pár slz z toho, jak jí ho tam zarazil hluboce..
Přestal s přirážením, vyndal ho a strčil jí ho zase do kundy...Zase vzdechla hlasitěji, než obvykle. Začal přirážet, ale tentokrát pomaleji, než předtím. Líbali se. A on přirážel. Nikdy by netušila, že i toto ji dokáže tak vzrušit... Myslela si, že jenom pořádné tvrdé přirážení jí může poskytnout tu rozkoš... Mýlila se...Vzdychala mu do ucha a vzpírala se té rozkoši... S ním to však nic nedělalo, on pořád přirážel, stejně pomalu, svým tempem...
„Jo............jo.....!“ ozval se její hlas do ticha, přerušovaného jejich vzdechy.
Zase se pousmál, nic neřekl a přirážel dál. Cítila, že se to zase blíží, že se znova blíží vyvrcholení... Začala se klepat, třásla se jí ramena, břicho, v noze měla zase křeč. Tu křeč, která to všechno předznamenávala..... Znova se vypnula, chytla se za pouta, přitáhla se za ně, trochu zaúpěla a po chvíli povolila. V tu samou chvíli ucítila teplou tekutinu kdesi uvnitř svého těla. Udělali se spolu. Přivřela oči a pousmála se. Lehl si vedle ní a hladil ji zase po obličeji.
„Jsi krásná...“ řekl tiše a políbil ji na tvář.
V tom se ale odvrátil na druhou stranu postele a začal něco usilovně hledat v přihrádce nočního stolku, který tam stál. Po chvíli se zase přitočil k ní a v ruce držel malé klíčky. Od pout, domyslela si už sama. Nemýlila se. Odemkl jí pouta na levé a posléze i na pravé ruce. Začala si masírovat zápěstí, trochu bolela od toho, jak se jí do nich zarývvaly ruce. Potom si sedl a osvobodil jí i nohy z šátků, kterými byla stále přivázána. Nohy ji nebolely, šátky byly opravdu jemně přivázány...
Sám ani nevěděl, co má čekat. Jestli se do něho pustí a začne ho mlátit, jestli začne dělat povyk a s křikem uteče nebo jestli bude klidná. Netušil, ale i přesto ji chtěl odvázat... Cítil že by to měl udělat, tak to udělal.
„Děkuju...,“ zašeptala.
To ani nečekal. Čekal nadávky, urážky, vyhrožování, ale tohle slůvko ne.
„Eh......není zač...,“ odpověděl rozpačitě.
„Chceš odejít, nebo bys ještě něco chtěla...?“ zeptal se opatrně. Se strachem, zase nevěděl, co může očekávat.
„Třeba kafe nebo čaj, nebo něco silnějšího..?“ pokračoval.
Nevěděla, co má odpovědět, jenom cítila, že pro oba je to tak trochu trapná chvilka...
„No....možná to bude znít troufale, ale... Nemohla bych tu ještě chvilku zůstat a prospat se? No...víš...jsem docela unavená....Po tom všem, co se stalo...Včera,dneska...“
Věděla že je to trapný dotaz... Co když to byl kamarádův byt nebo ho prostě musel vyklidit?
„Joo, jasně, klidně zůstaň jak dlouho budeš chtít...,“ odpověděl klidně.
„Neboj, manželku ani spolubydlícího nečekám, nikdo takovej tady nebydlí,“ řekl, zasmál se a spiklenecky na ni mrkl.
Viděl na ní, že je unavená.
„Chceš abych si lehl s tebou, abych tě objal?“ zeptal se.
Ale hned jak to vyslovil mu došlo, jak hloupá jeho otázka byla. Copak by chtěla sdílet postel s někým, koho si z předchozího večera ani nepamatovala a kterého tak nesnášela, když se probudila spoutaná? Hloupej dotaz! Kdyby to tak mohl vrátit zpátky... Ale to už nešlo.
„No...vím že to bude znít hloupě...,“ začala. Byly na ní vidět rozpaky.
„No...byla bych ráda...Mohl bys to udělat?“
To nečekal. To opravdu nečekal. Ale neváhal a lehl si za ní do postele. Otočila se na bok a on ji objal. Líbilo se jí, jak ji objal. Takhle ji snad nikdy nikdo neobjal... Vždycky to byly objetí jak od leklé ryby. Tohle bylo něco krásného, pevného a stálého... Políbil ji do vlasů a zanedlouho usnula...
87% (10/1)
 
Categories: HardcoreTaboo
Posted by vlkovamarka
3 years ago    Views: 921
Comments (3)
Reply for:
Reply text
Please login or register to post comments.
2 years ago
Je fajn vědět,že povídka kterou jsem napsala tu stále je,byť na cizím profilu....
3 years ago
Wow
3 years ago
Super příběh..jen tak dál...