Lyžák

Měla jednoho velice dobrého kamaráda. Chovali se k sobě jako sourozenci. Pomáhali si,při testech ve škole si napovídali,v jídelně gymnázia si drželi místo u stolu... I když byli cizí,přišli si neskutečně blízcí.
Jednoho dne se jelo na lyžařský kurz. Jeho pokoj byl až na konci chodby,její přibližně v polovině,asi šest metrů od sebe. Striktně dívčí a chlapecké pokoje,jako vždy.
Večer se společně odebrali do svých pokojů,neboť jim zábava přišla nudná. A po dni stráveném na svahu byli unavení.
Neboť to byla duší provokatérka,rozhodla se,že zhasne světlo,než přijde do pokoje. Aby spadl nebo tápal,kde vlastně jeho pokoj je. A hledal poslepu vypínač. Ten byl mezi jejich pokoji,snad i blíž tomu jejímu. Spoléhala na to,že to má blíže a schová se do pokoje,než on si uvědomí,že je tma.
Zhasla a utíkala do svého pokoje. Jenže ho podcenila. Nějak jí nedošlo,že začal hrát fotbal a běh byl jeho silnou stránkou. Přiběhl k ní. Přistihl ji těsně před tím,než se stačila skrýt v pokoji. Když zjistila že mu neuteče,adrenalin stoupal tak rychle,jako ještě nikdy předtím. Přitlačil ji na chodbě ke dveřím jejího pokoje. Jeho velké ruce se ocitly na jejích ramenou. Byli od sebe neskutečně blízko,téměř tělo na těle. Cítila teplo jeho těla. Cítila jeho dech. Jeho pohled...
"Tohle.....tohle už nikdy nedělej..." prohlásil jen polohlasně a překvapivě v klidu. A ona to slyšela až moc dobře. A se strachem očekávala,co bude. Měl ji v hrsti,nemohla mu kudy utéct. A neměla vlastně ani proč křičet o pomoc,znali se a věděla,že by jí snad nikdy neublížil. Snad...
Nakonec odešel do svého pokoje. Naprosto v klidu,beze slova.
Zalezla zděšeně do pokoje. Zamkla se,sedla si na postel....a přišla si jako ustrašený zajíc. Až tehdy jí došlo,co všechno se mohlo stát....co jí mohl udělat. Děsilo ji to. A přitom věděla,že by jí neudělal nic,s čím by nesouhlasila.
Asi po deseti minutách přišly její spolubydlící. Ty zjistily,že dveře jdou nějak hůř otvírat,zavolaly tedy vedoucího. Ten zjistil,že jsou vysazeny z jednoho ze tří pantů. Několik lidí se přišlo podívat,takoví ti čumilové a zvědavci. Mezi nimi byl i on. Vedoucí se samozřejmě ptal,jak se to stalo. Nic jsem nevyzradila. On taky ne.

Tehdy k ničemu nedošlo. Kdyby nastala stejná situace dnes,téměř po osmi letech,nebránila bych se. Jen když znovu pomyslím na tu situaci,kdy v člověku nebezpečně roste vlna adrenalinu,bojí se a přitom je v očekávání,co přijde... Ta myšlenka mi dnes přijde neuvěřitelně vzrušující. Škoda že se člověk nemůže vrátit v čase a udělat to jinak...
100% (3/0)
 
Categories: Taboo
Posted by vlkovamarka
2 years ago    Views: 133
Comments (1)
Reply for:
Reply text
Please login or register to post comments.
2 years ago
Pěkné, asi vím co popisuješ ;)